Prosinec 2013

Chladné objetí Smrti

15. prosince 2013 v 12:29 | Shyinea z Poličky |  Ostatní
Tento výtvor mám na své kartě už dlouho. Možná, že se najde někdo, kdo už tuto básničku viděl (na jednom tajemném, kouzelném místě). Ano, opravdu se to může stát. Ale skutečně je to moje tvorba. Inspirovala jsem se smrtí a jejími pobočníky. Já osobně si myslím, že smrt není zlá. Není na ní nic špatného, jedná se o koloběh života. Ale bere nám naše blízké. To se těžko odpouští. Ale musíme jí odpustit. Ona jen koná svou povinnost. Bez smrti by nemohl existovat život.
Avatar je od Layouts.C. Pro výtvor klikněte na celý článek.



Ozvěna

12. prosince 2013 v 17:02 | Shyinea z Poličky |  Denní žvásty
Věřte nebo ne, ale stále tu jsem! Pouze jsem se ponořila do své nynější práce; a ano, je tajná. Nevím, z jakého důvodu jsem se ji rozhodla utajit. Možná protože doufám, že by z toho mohla být kniha (sen každého bloggera, ale nechte mi falešné naděje...). Ale ta práce se týká něčeho, co spousta lidí v dnešní době postrádá - znalost svého nitra, či duše. Myslím, že z mé práce se stane přinejmenším dílo o rozsahu novely. Stále jsem na začátku (okolo 25 stran A4), ale už mám jistou představu, co se stane na těch dalších stranách a to jsem si nikdy osnovy nepsala. Znáte ten pocit, když si postavy dělají, co chtějí? Bohužel to je denní chleba všech bloggerů a spisovatelů. Máte nějakou konkrétní vizi, kam se příběh bude ubírat a jakým způsobem a najednou vám do toho skočí vaše hlavní postava s větou: "Takhle bych to neudělala!" Takže jsem dokonce i v těch dvaceti pěti stranách provedla pár revizí a měla dokonce několik verzí jedné kapitoly (a každá se ubírala v příběhu někam jinam). Rozhodnout se, jaká kapitola je ta nejlepší, to je velmi těžké rozhodnutí.
Budoucnost postav v příběhu se skládá z jejich minulých kroků, což je evidentní. Ledaže byste tam přidali nějaký deux ex machina, který by postavám naprosto změnil život naruby (zemětřesení, výhra v loterii). Ale pokud se jedná o samotné postavy a jejich podíl v ubírání příběhu, neuděláme nic. Oni mají prostě vlastní hlavu. Má hlavní postava má například přehnaně ochranitelské city vůči jedné osobě. Chci něco udělat jinak (například aby cílovou osobu opustila), ale ona se najednou zadrhne a úplně vidím ten její vyčítavý pohled. Jako bych ji nutila dělat něco, co ona nechce. Nevyznělo by to přirozeně.
A proto jsem se rozhodla, že příběh nechám v rukou mých postav a budu jen jejich tlumočník. Sama jsem si je stvořila a když hodně obživnou, nemůžu nic než psát jejich slova a slyšet v hlavě jejich hlas, který mi neustále hučí v uších a našeptávají mi, co mám dělat.

Avatar je od Layouts.C.