Červen 2013

Romy házíme do stejného pytle aneb zločin roma a zločin čecha

15. června 2013 v 17:00 | Shyinea z Poličky |  Denní žvásty
Dnes oslavuje naše město narozeniny a na oslavách se nachází spoustu romských příslušníků. Nachází se tam více romů než neromů. Dokonce zde zatančila i romská dívčí skupina. Naše město je z větší poloviny obydleno romskými spoluobčany než neromskými občany.
Je to problém nebo ne?
Otázka je, kdo je to vlastně rom? Protože existuje mnoho typů romů, tak jako existuje mnoho typů "bělochů." Spoustu romů vlastní drahé auto, dům a může si dovolit o hodně více než průměrný bílý občan.
Dalo by se říct, že srovnáme-li průměrného bílého občana a průměrného romského občana, na žebříčku životním zvítězí průměrný bílý občan.
Ovšem někdy jsou zde nadprůměry a podrpůměry. Znám spoustu bílých lidí, kteří se dají evidovat jako "nějaké-to-vepřové-tam-v-bahně" a pár romů, kteří se mají jako to prase v žitě.
Znám romy, kteří neustále řvou: "Diskriminace! To je rasismus!" a přitom jim v podstatě nikdo nic nedělá. Prostě jen nechceme vydělávat na to, abychom živili romy, kteří jsou líní uživit se sami. Naopak bílý lidé často řvou: "Vecpali se sem a my je živíme! Ať si jdou pracovat, my taky musíme, abychom zaplatili účty!"
Hm... čí strana je v právu?
Záleží to na spoustě věcech. Romům v zásadě nikdo nevěří, protože si to u nás slušně řečeno podělali. rabují, kradou, mlátí a znásilňují. Ale všimli jste si někdy, že když v televizi uslyšíte, že dívku znásilnil mladý rom, řeknete si: "No jo, cigáni, špinaví," ale když dívku znásilní mladý bílý muž, řeknete si: "To je ale psychopat hnusný." Vidíte ten rozdíl mezi reakcemi? V prvním případě jste ihned nadhodili, že dotyční je rom a tím se to vlastně všechno vysvětluje. Hodili jste ho do pytle a šlus. V druhém případě jste se zaměřili na člověka. Nikoli na rase či barvě pleti. Zaměřili jste se na konkrétního člověka a ten konkrétní člověk je úchyl, ten konkrétní člověk je hnusný psychopat. Narozdíl od muže číslo jedna, který je prostě rom a když je rom, tak je to prostě úplně normální někoho znásilňovat, naprosto denní chleba.
Češi jsou pokrytci.
A to mi nevyvrátíte. My se prostě díváme na to, jak člověk vypadá a jestli má barák, auto, nebo bazén. A jakmile někdo nemá to, co my považujeme za normální nebo za průměrnost (např. počítač), řekneme si, že je to nějaká socka a tím pádem je hned špinavý, neslušný, nechutný a bůh ví co ještě.
Jsme pokrytci i ohledně romů. Rom je prostě rom a automaticky je to nechutný odpad, který byste nejraději vyklidili ze země. Ano, romové jsou skutečně problémoví, mají na příčinu spoustu zločinů ... to víme všichni.
Ale to nic nemění na tom, že to jsou lidé jako my a to, že je házíme do pytle: ten je rom a ten je čech, je špatné. Chápu důvody všech lidí, protože romové způsobili spoustu obtíží a musíme na ně platit a tak podobně. A koneckonců, můžou si za to sami, měli se chovat slušně a my bychom na ně pohlíželi líp.

A CO SI O ROMECH MYSLÍTE VY?


Trailer na film Bastardi, obrázek nahoře je od idnes zpráv (upraven).

O učení japonštiny

5. června 2013 v 16:58 | Shyinea z Poličky |  Denní žvásty
Japonština je velmi těžký jazyk a vězte, že učení se japonštiny není žádný med. Vím o tom své, protože se japonštinu učím již několik měsíců. Rozhodla jsem se tak na základě dobrého podvědomí o japonském jazyce, také vím, že se jazykem často mluví v asijských zemích a také vím, že když nechci, aby mi někdo rozuměl, tak mluvím japonsky. Učení jsem začala velmi důležitým prvkem: PÍSMO. Písmo je totiž to nejdůležitější, co musíte znát. Když neumíte písmo, nevíte nic. Nemůžete přečíst text a tím pádem se učit. Věřte, že sedět nad textem a každé písmenko vyhledávat v knížce nebo na papíře, to není moc dobré a za pár dní vás takové hledání omrzí. Naučit se písmo je tedy základ. Já jsem se písmo naučila teprve nedávno, byl to běh na dlouhou trať, ale teď věřím, že už to bude lepší. Každý den jsem si psala kvízy na následující dny, abych si zopakovala písmo a každý den jsem se učila tři až pět písmen Hiragany.
A právě včera jsem narazila na vlemi užitečnou stránku, jejíž jméno je Erin's Challenge, která učí jak japonštinu, tak zároveň kulturu japonska. Je celá v angličtině, ale já jsem celkem zběhlá, takže tomu rozumím. Stránka vyučuje prostřednictvím videí, ale i her a kvízů. Celým výukovým programem nás provází jistá Erin, která je výměnnou studentkou a my sledujeme její osudy. Dále jsou tam i gramatické tabulky a výukové prográmky...
Když se navíc zaregistrujete, získáte řadu výhod, jako třeba unikátní hru Nihongo Guest, ve které simulujete život v Japonsku. Můžete si taky vytvořit svého avatara a vést si záznamy o videích, hrách a kvízech, které jste úspěšně zvládli a také si můžete nechat měřit svůj pokrok. A teď to nejlepší: VŠECHNO JE TO ZDARMA! Takže, japonskofilové, jděte do toho!

Avatar je od Freezy, za což jí velmi děkuju...


Zcela revoluční způsob publikování povídek

2. června 2013 v 14:29 | Shyinea z Poličky |  Ostatní
Rozhodla jsem se, že vyzkouším zcela revoluční způsob publikování povídek - a to přes jakési online knihy, anglicky Flipping Book. FlippingBook je program, který vám umožní udělat si vlastní knihu, která vypadá skoro jako živá. Proto se bude každá kapitola publikovat ve zvláštní samostatné knize, a až se povídka dokončí, spojím ji do vlastní online knihy. Povídka se bude číst jako kniha, tudíž budete mít lepší zážitek a navíc je to o mnoho lepší než číst povídku přímo na blogu. Kniha bude obsahovat i trailer k povídce, taky mé osobní věnování, email, adresu blogu, užitečné odkazy a odkazy se zdroji. Doufám, že se vám nový způsob bude líbit a budete z něho tak nadšení jako já.

Používaný program: http://flippingbook.com/
Zdroj avataru: Freezy z layouts.blog.cz