Chladné objetí Smrti

15. prosince 2013 v 12:29 | Shyinea z Poličky |  Ostatní
Tento výtvor mám na své kartě už dlouho. Možná, že se najde někdo, kdo už tuto básničku viděl (na jednom tajemném, kouzelném místě). Ano, opravdu se to může stát. Ale skutečně je to moje tvorba. Inspirovala jsem se smrtí a jejími pobočníky. Já osobně si myslím, že smrt není zlá. Není na ní nic špatného, jedná se o koloběh života. Ale bere nám naše blízké. To se těžko odpouští. Ale musíme jí odpustit. Ona jen koná svou povinnost. Bez smrti by nemohl existovat život.
Avatar je od Layouts.C. Pro výtvor klikněte na celý článek.


 

Ozvěna

12. prosince 2013 v 17:02 | Shyinea z Poličky |  Denní žvásty
Věřte nebo ne, ale stále tu jsem! Pouze jsem se ponořila do své nynější práce; a ano, je tajná. Nevím, z jakého důvodu jsem se ji rozhodla utajit. Možná protože doufám, že by z toho mohla být kniha (sen každého bloggera, ale nechte mi falešné naděje...). Ale ta práce se týká něčeho, co spousta lidí v dnešní době postrádá - znalost svého nitra, či duše. Myslím, že z mé práce se stane přinejmenším dílo o rozsahu novely. Stále jsem na začátku (okolo 25 stran A4), ale už mám jistou představu, co se stane na těch dalších stranách a to jsem si nikdy osnovy nepsala. Znáte ten pocit, když si postavy dělají, co chtějí? Bohužel to je denní chleba všech bloggerů a spisovatelů. Máte nějakou konkrétní vizi, kam se příběh bude ubírat a jakým způsobem a najednou vám do toho skočí vaše hlavní postava s větou: "Takhle bych to neudělala!" Takže jsem dokonce i v těch dvaceti pěti stranách provedla pár revizí a měla dokonce několik verzí jedné kapitoly (a každá se ubírala v příběhu někam jinam). Rozhodnout se, jaká kapitola je ta nejlepší, to je velmi těžké rozhodnutí.
Budoucnost postav v příběhu se skládá z jejich minulých kroků, což je evidentní. Ledaže byste tam přidali nějaký deux ex machina, který by postavám naprosto změnil život naruby (zemětřesení, výhra v loterii). Ale pokud se jedná o samotné postavy a jejich podíl v ubírání příběhu, neuděláme nic. Oni mají prostě vlastní hlavu. Má hlavní postava má například přehnaně ochranitelské city vůči jedné osobě. Chci něco udělat jinak (například aby cílovou osobu opustila), ale ona se najednou zadrhne a úplně vidím ten její vyčítavý pohled. Jako bych ji nutila dělat něco, co ona nechce. Nevyznělo by to přirozeně.
A proto jsem se rozhodla, že příběh nechám v rukou mých postav a budu jen jejich tlumočník. Sama jsem si je stvořila a když hodně obživnou, nemůžu nic než psát jejich slova a slyšet v hlavě jejich hlas, který mi neustále hučí v uších a našeptávají mi, co mám dělat.

Avatar je od Layouts.C.

Recenze na PRÁZDNÉ MÍSTO

23. července 2013 v 15:32 | Shyinea z Poličky |  Přečtené knihy
Po nenadálé smrti čtyřicátníka Barryho Fairbrothera zůstane Pagford v šoku. Je to zdánlivě idylické anglické městečko s dlážděným náměstím a starobylým opatstvím, ale za hezkou fasádou zuří tichá válka. Bohatí válčí s chudými, teenageři s rodiči, manželky s manželi, učitelé se žáky. Pagford rozhodně není tím, čím se zprvu zdá. Prázdné místo, které po Barrym zůstane v městské radě, se brzy stane katalyzátorem největší války, jakou město zažilo. Kdo bude triumfovat ve volbách provázených vášněmi, pokrytectvím a nečekanými odhaleními?



Je to má první recenze, takže určitě ocením vaše názory ... :) Snažila jsem se moc nespoilerovat, takže recenze je spíše taková všeobecná ...

Autor: J. K. Rowlingová
Kategorie: Romány pro dospělé
Rok vydání: 2013
Cena (na oficiálních českých stránkách knihy): 424 Kč





Kniha jako celková mi přišla nemastná neslaná. Miluju Harryho Pottera, takže nové dílo J. K. Rowlingové, které je románem pro dospělé, mě zaujalo, ale po dočtení jsem měla reakci: Huh? Co? Začátek knihy byl jasný. Starouš Barry si chtěl s manželkou zajít v normální den do resuarace, ale na prakovišti to s ním seklo. Začátek byl rychlý a dobře se četl, horší to je se situací potom. Událost se začne šířit rychlostí blesku, jedna paní zavolá druhé a novinka je na světě. Celé městečko teď bylo jako na jehlách, protože se uvolnilo místo v radě a nemálo mužských slintalo po uvolněném křeslu (od toho název Prázdné místo).
Pubertální výrostci v příběhu mi přijdou trochu přehnaní, akočliv anglickou mládež samozřejmě neznám, nebudu je soudit. Mladá Krystal je typickým dítětem matky na drogách. Doma se stará o mladšího sourozence a snaží se udržet matku na nohách, přitom se vyspí pomalu s celou školou. Postava Krystal byla hodně realistická a kdybych nevěděla její příběh, dost by mi lezla na nervy. Bohužel, naše Krystal nás na konci příběhu poctila svým pohřbem... spáchala sebevraždu.
Tlusťoch, puberťák, který s Krystal často spal, je opravdu typickým výjevem i se svým dobrým kámošem Andrewem. Mám staršího bratra, takže poznám dobře napsaného kluka a Tlusťoch je opravdu skvělá postava. Andrew, jeho kamarád, nesnáší svého otce a tak ho veřejně zesměšní, když napíše na web města článek o něm a nazve se Duch Barryho Fairbrothera. Taky skvěle napsaná postava.
Román má děj, který se točí kolem prázdného křesla v radě, ale zároveň má několik vedlejších, hodně silných dějů. Častokrát mi knížka přišla jako pět knížek naráz. Některé pasáže mě moc nebavily, ale autorka je mezi spisovateli hodně velká špička, takže všechno přebila naprosto překvapivým koncem.
I když se hlavní děj pohybuje u toho prázdného místa, nejvíce mě zasáhl příběh Krystal. Klidně bych možná vypustila všechno ostatní a psala jen její příběh. Hm, ne, to bych neudělala. Autorka odvedla úžasnou práci, i když mi přijde, že se možná až moc snažila, aby román vyzněl dospěle.
Jak jsem řekla na začátku, kniha je nemastná neslaná, má od všeho něco, některé pasáže nudné, jiné zase úplně přebité emocemi. Rowlingová napsala něco úplně nového a myslím, že taková knížka bude mezi bestsellery v žánru hodně dlouho.
 


Romy házíme do stejného pytle aneb zločin roma a zločin čecha

15. června 2013 v 17:00 | Shyinea z Poličky |  Denní žvásty
Dnes oslavuje naše město narozeniny a na oslavách se nachází spoustu romských příslušníků. Nachází se tam více romů než neromů. Dokonce zde zatančila i romská dívčí skupina. Naše město je z větší poloviny obydleno romskými spoluobčany než neromskými občany.
Je to problém nebo ne?
Otázka je, kdo je to vlastně rom? Protože existuje mnoho typů romů, tak jako existuje mnoho typů "bělochů." Spoustu romů vlastní drahé auto, dům a může si dovolit o hodně více než průměrný bílý občan.
Dalo by se říct, že srovnáme-li průměrného bílého občana a průměrného romského občana, na žebříčku životním zvítězí průměrný bílý občan.
Ovšem někdy jsou zde nadprůměry a podrpůměry. Znám spoustu bílých lidí, kteří se dají evidovat jako "nějaké-to-vepřové-tam-v-bahně" a pár romů, kteří se mají jako to prase v žitě.
Znám romy, kteří neustále řvou: "Diskriminace! To je rasismus!" a přitom jim v podstatě nikdo nic nedělá. Prostě jen nechceme vydělávat na to, abychom živili romy, kteří jsou líní uživit se sami. Naopak bílý lidé často řvou: "Vecpali se sem a my je živíme! Ať si jdou pracovat, my taky musíme, abychom zaplatili účty!"
Hm... čí strana je v právu?
Záleží to na spoustě věcech. Romům v zásadě nikdo nevěří, protože si to u nás slušně řečeno podělali. rabují, kradou, mlátí a znásilňují. Ale všimli jste si někdy, že když v televizi uslyšíte, že dívku znásilnil mladý rom, řeknete si: "No jo, cigáni, špinaví," ale když dívku znásilní mladý bílý muž, řeknete si: "To je ale psychopat hnusný." Vidíte ten rozdíl mezi reakcemi? V prvním případě jste ihned nadhodili, že dotyční je rom a tím se to vlastně všechno vysvětluje. Hodili jste ho do pytle a šlus. V druhém případě jste se zaměřili na člověka. Nikoli na rase či barvě pleti. Zaměřili jste se na konkrétního člověka a ten konkrétní člověk je úchyl, ten konkrétní člověk je hnusný psychopat. Narozdíl od muže číslo jedna, který je prostě rom a když je rom, tak je to prostě úplně normální někoho znásilňovat, naprosto denní chleba.
Češi jsou pokrytci.
A to mi nevyvrátíte. My se prostě díváme na to, jak člověk vypadá a jestli má barák, auto, nebo bazén. A jakmile někdo nemá to, co my považujeme za normální nebo za průměrnost (např. počítač), řekneme si, že je to nějaká socka a tím pádem je hned špinavý, neslušný, nechutný a bůh ví co ještě.
Jsme pokrytci i ohledně romů. Rom je prostě rom a automaticky je to nechutný odpad, který byste nejraději vyklidili ze země. Ano, romové jsou skutečně problémoví, mají na příčinu spoustu zločinů ... to víme všichni.
Ale to nic nemění na tom, že to jsou lidé jako my a to, že je házíme do pytle: ten je rom a ten je čech, je špatné. Chápu důvody všech lidí, protože romové způsobili spoustu obtíží a musíme na ně platit a tak podobně. A koneckonců, můžou si za to sami, měli se chovat slušně a my bychom na ně pohlíželi líp.

A CO SI O ROMECH MYSLÍTE VY?


Trailer na film Bastardi, obrázek nahoře je od idnes zpráv (upraven).

O učení japonštiny

5. června 2013 v 16:58 | Shyinea z Poličky |  Denní žvásty
Japonština je velmi těžký jazyk a vězte, že učení se japonštiny není žádný med. Vím o tom své, protože se japonštinu učím již několik měsíců. Rozhodla jsem se tak na základě dobrého podvědomí o japonském jazyce, také vím, že se jazykem často mluví v asijských zemích a také vím, že když nechci, aby mi někdo rozuměl, tak mluvím japonsky. Učení jsem začala velmi důležitým prvkem: PÍSMO. Písmo je totiž to nejdůležitější, co musíte znát. Když neumíte písmo, nevíte nic. Nemůžete přečíst text a tím pádem se učit. Věřte, že sedět nad textem a každé písmenko vyhledávat v knížce nebo na papíře, to není moc dobré a za pár dní vás takové hledání omrzí. Naučit se písmo je tedy základ. Já jsem se písmo naučila teprve nedávno, byl to běh na dlouhou trať, ale teď věřím, že už to bude lepší. Každý den jsem si psala kvízy na následující dny, abych si zopakovala písmo a každý den jsem se učila tři až pět písmen Hiragany.
A právě včera jsem narazila na vlemi užitečnou stránku, jejíž jméno je Erin's Challenge, která učí jak japonštinu, tak zároveň kulturu japonska. Je celá v angličtině, ale já jsem celkem zběhlá, takže tomu rozumím. Stránka vyučuje prostřednictvím videí, ale i her a kvízů. Celým výukovým programem nás provází jistá Erin, která je výměnnou studentkou a my sledujeme její osudy. Dále jsou tam i gramatické tabulky a výukové prográmky...
Když se navíc zaregistrujete, získáte řadu výhod, jako třeba unikátní hru Nihongo Guest, ve které simulujete život v Japonsku. Můžete si taky vytvořit svého avatara a vést si záznamy o videích, hrách a kvízech, které jste úspěšně zvládli a také si můžete nechat měřit svůj pokrok. A teď to nejlepší: VŠECHNO JE TO ZDARMA! Takže, japonskofilové, jděte do toho!

Avatar je od Freezy, za což jí velmi děkuju...


Zcela revoluční způsob publikování povídek

2. června 2013 v 14:29 | Shyinea z Poličky |  Ostatní
Rozhodla jsem se, že vyzkouším zcela revoluční způsob publikování povídek - a to přes jakési online knihy, anglicky Flipping Book. FlippingBook je program, který vám umožní udělat si vlastní knihu, která vypadá skoro jako živá. Proto se bude každá kapitola publikovat ve zvláštní samostatné knize, a až se povídka dokončí, spojím ji do vlastní online knihy. Povídka se bude číst jako kniha, tudíž budete mít lepší zážitek a navíc je to o mnoho lepší než číst povídku přímo na blogu. Kniha bude obsahovat i trailer k povídce, taky mé osobní věnování, email, adresu blogu, užitečné odkazy a odkazy se zdroji. Doufám, že se vám nový způsob bude líbit a budete z něho tak nadšení jako já.

Používaný program: http://flippingbook.com/
Zdroj avataru: Freezy z layouts.blog.cz


*PUK!*

29. května 2013 v 16:20 | Shyinea z Poličky |  Denní žvásty
Co se stalo? Věřte, že se stalo spoustu věcí. Založila jsem si nový blog a taky jsem napsala písemky na jedna, ale to není důležité. Důležitá je jenom ta první věc. Nový blog, ano. Má nádherný, neopotřebovaný design, naprosto čistý trestní rejstřík a taky není monitorován kameramy Toplistu. Tedy zatím. Tento blog jsem se rozhodla založit, protože zase překypuji svými obvyklými názory. Některé jsou stále stejné a některé jsou nové. Zajímá mě, co si o nich myslí lidé, kteří nejsou v maloměstě, kde přežívám. A taky mám blogování ráda. Ráda píšu, píšu o všem, co chci a hrozně ráda za to slyším jakoukoli reakci. I kdyby to mělo být: "Ty jsi ale děsná!" Jasně, nikoho nepotěší, když se o něm řekne, že je děsný, ale nějaká reakce to je. Chm, vždycky to beru realisticky. Můj handicap. Na začátek bych vám chtěla říct pár věcí. Jsem Shyinea, právě je mi *** let. Věk vědět nemusíte. Jsem schválně zvědavá, jestli uhodnete, kolik mi je, hahaha. A pro nápo
vědu, blogu jsem se poprvé dotkla asi před šesti lety. Tipněte si. Miluji knížky Harry Potter, Černobílý svět a naprosto ujíždím na anime Another a Shiki. Vděčně skouknu Avatar, Vášeň a Cit a novější Pýchu a Předsudek. Brečím u hry Dreamfall: The Longest Journey a směji se u The Sims 3. Jsem prostě úplně úžasně záhadný člověk. No, nebudu to dále protahovat, vítejte, vítejte a vítejte.

Kam dál